Historie Nedrahovic

Historie Nedrahovic sahá daleko do minulosti. Snad ve 12. nebo 13. století se zde usadil zeman Nedrah (Nedrahý) a s ním členové jeho rodu - Nedrahovici. Založili pospolu statky ve dvou téměř rovnoběžných řadách, na severním okraji osady si vystavěli tvrz a okolo ní vysoké a pevné zdi. Pro tvrz zvolili příhodné místo na návrší, které se od západu a severu příkře zdvíhá nad potokem. Odtud byla dobře chráněna. Na ostatních stranách, proti vsi, byl vykopán široký a hluboký příkop. Zdi, příkopy a náspy zmizely již dávno beze stopy.

Z prvních vladyků na Nedrahovicích jmenují dějiny bratry Jaroslava a Mikuláše. Po nich to byl Jindřich Mikuláš z Nedrahovic, který byl v roce 1465 purkrabím na Chlumci. Po roce 1457 se na Nedrahovicích připomíná Jan z Nedrahovic. Do dějin obce se zapsal pozoruhodným činem: Nedrahovice trpěly nedostatkem vody a Jan dal vybudovat otevřenou stoku, kterou odváděl přebytečnou vodu z rybníka v Nových Dvorech do svého rybníka Plužince a odtud do Nedrahovic. Za tuto výhodu musel ovšem řádně zaplatit majiteli Nového Dvora. Byla o tom vyhotovena důkladná kupní smlouva, kterou oba rytíři dali zapsat v roce 1486 do zemských desek. Stoka zůstala zachována dosud.

Dále se na Nedrahovicích vystřídala řada dalších majitelů, z nichž k rozvoji obce významnou měrou přispěl Jan Kalenický z Kalenic, který Nedrahovice koupil po roce 1530. Přikoupil další vsi a zřídil při nedrahovické tvrzi pivovar a sladovnu. A opět Nedrahovice měnily majitele, až je v roce 1562 získal Jan Černín z Chudenic. Nový majitel zastával po více let úřad hejtmana kraje vltavského a byl od roku 1571 výběrčím královské daně. Nepohodlnou tvrz v Nedrahovicích dal přestavět na zámek. Jan Černín měl sedm dětí - čtyři syny a tři dcery. Do dějin vstoupil nejvíce Diviš Černín, který zdědil Nedrahovice. V roce 1605 byl jmenován hejtmanem kraje vltavského, později místodržitelem a hejtmanem hradu pražského. Úřad na pražském hradě se stal Divišovi osudným. Když vpustil na rozkaz nejvyššího purkrabího Adama ze Šternberka v roce 1618 do hradu ozbrojené sbory odbojných českých pánů, kteří pak z oken hradní kanceláře vyhodili místodržící Martinice a Slavatu s písařem Fabriciem, byl Diviš Černín obžalován a odsouzen jako povstalec a popraven 21. června 1621. Pozoruhodné je, že jeho bratr Heřman, který zastával vlivné místo a byl oblíbencem císaře, nepomohl ani bratrovi, ani jeho rodině. Celý Divišův majetek byl zabaven.

V roce 1622 koupila Nedrahovice, k nimž v té době patřily vsi Jesenice, Úklid, Bor, Radeč, Martinice a Doublovičky, Polyxena Lobkovicová. V nedrahovickém zámku žila řadu let po smrti svého manžela Zdeňka z Lobkovic. Později odkázala Nedrahovice svému synu Václavu z Lobkovic, který je v roce 1637 trvale připojil k rozsáhlému panství chlumeckému. Ve 2. polovině 18. století zřídil kníže Ferdinand z Lobkovicve zdejším dvoře hřebčinec o 24 koních. V roce 1795 vypukl v Nedrahovicích požár, který zasáhl i celý panský dvůr se zámkem. Z někdejšího panského sídla se dochovaly jen rozvaliny. Nedrahovický dvůr dále patřil ke chlumeckému panství až do roku 1923, kdy byl na základě pozemkové reformy rozparcelován a přidělen drobným zemědělcům.

Nedrahovice mají zvláštní územní uspořádání. Statky a chalupy jsou vystavěny ve dvou téměř rovnoběžných řadách. Takto byly postaveny již v době zakladatelů vsi. Na návsi mezi rybníčkem a cestou stojí zvonička. Je čtvercová a neobyčejně štíhlá. Ve výklenku je soška sv. Vojtěcha. Další památkou v Nedrahovicích je kaplička ve stylu "Božích muk". V jejím předním větším výklenku je soška sv. Jana Nepomuckého. Blíže jihovýchodního okraje obce při polní cestě jsou další "Boží muka" a odtud asi půl kilometru směrem k Jesenici je u cesty kaplička s velikým polozaskleným výklenkem

Nedaleko Nedrahovic je velký rybník Plužinec, do něhož nechal Jan z Nedrahovic kolem roku 1486 vybudovat zvláštní stoku k přivádění přebytečné vody z rybníka v Nových Dvorech a k zásobování  Nedrahovic, které měly vody nedostatek. Směrem k obci je řada menších rybníků, jimiž protéká potůček, vlévající se do rybníka Dlouhého u někdejší (???) nedrahovické pily.

Prameny: Habart,Č.: Sedlčansko, Sedlecko, Voticko, vydal Alfaprint nákladem měst Sedlčany, Sedlec-Prčice a Votice, 1994